Dcera Amazonie

Dcera Amazonie je hlasem přírody. Tichým, ale jasným. Připomíná, že lidstvo svým konáním ničí to, co samo potřebuje k životu.

Země není neživá. Je to samotná inteligence života, ze které člověk vznikl a bez které nemůže existovat.

Na tomto obraze k nám promlouvá jemně. Nepřichází trestat, pouze připomíná, že tu byla dávno před člověkem a že člověk vzešel z jejího lůna.

Stejně jako matka miluje své dítě, i ona miluje nás, nezávisle na tom, co jí provádíme. Ale každé konání má své důsledky. To, co narušuje rovnováhu, se dříve či později projeví. Ne jako trest, ale jako přirozená odezva našich činů. Jako snaha vrátit věci zpět do rovnováhy.

Dcera Amazonie není varováním. Je pozváním. Znovu si vzpomenout, že jsme součástí něčeho, co nás přesahuje, a přesto jsme s tím neoddělitelně spojeni.